Jak pečuje náš stát o celiaky?

Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi špatně. Zatímco v mnohých zemích mají celiaci nárok na příspěvek na drahé bezlepkové potraviny, naši politici a úředníci tento problém nevidí, i když se jim soustavně „strká pod nos“. Jejich argumenty jsou většinou absurdní, ale jeden je oprávněný a na tom se to většinou celé staví.

 

Mnoho lidí velmi lehce podléhá reklamám, přeškrtnutým cenovkám, kouzelným slůvkům „v akci“, „sleva“, či „ušetříte“ apod. a na základě těchto a dalších marketingových tahů nakupuje spoustu nesmyslných podporovačů imunity, probiotik, zelených ječmenů a dalších „zcela přírodních produktů“, které jsou jim většinou k ničemu. Jeden význam ale mají. Důkladně vás finančně vyčistí. Skvělých účinků se pak zpravidla dosahujíepomocí placebo efektu. Na druhé straně neuškodí.

 

Ovšem neprůstřelný argument je na světě: „Když si můžou lidi kupovat spoustu nesmyslných výživových doplňků, vitamínů a minerálů, mají i na bezlepkové potraviny“. A co teď s tím?

 

Že se takových „čistě přírodních produktů“ prodá velké množství je patrné jak z obratu lékáren, tak z různých internetových obchodů. I ti tzv. poradci, odborní poradci a jak se ještě různě titulují prodejci „ zcela přírodních produktů“, tyto nabízejí především proto, že se prostě dobře prodávají.

 

Takže jak potom můžeme argumentovat, chceme-li docílit toho, aby příslušní politici a úředníci odhlédli od svých stolů a podívali se na svět očima celiaků? Např. tak, že jim vysvětlíme, že né každý celiak investuje do zcela přírodních nesmyslů, ale že mnohý celiak má problém investovat do základních bezlepkových potravin. Není totiž žádnou výjimkou, že nemá co investovat. Pokud je matka např. kuchařka ve školní jídelně, otec přijde o práci, mají dvě děti na střední škole a jedno má celiakii, můžou si být politici i úředníci naprosto jistí, že nikdo z takové rodiny do zcela přírodních produktů investovat nebude a že skutečnost, že potřebují pro dítě zajistit bezlepkovou stravu, je dožene do bídné situace. Naprosto tragická už je situace, kdy v takové rodině trpí celiakií jeden z dospělých. Tady už si můžou házet korunou, kdo se nají a kdo bude hladem. U rodin, kdy celiakií trpí dítě, je přeci jen sem tam možnost nějaké pomoci, ale u rodin, kde celiakií trpí dospělý, není nic, zhola nic. Asi nemá smysl uvažovat jako o výjimce možnost příspěvku od Zaměstnanecké pojišťovny Škoda, která velkoryse přispívá na bezlepkové potraviny i dospělým částkou 1 500,- Kč ročně.  Ve srovnání s částkou 1 200,- Kč na kojenecké plavání či nadstandartní pokoj pro matku v porodnici, je to spíš výsměch nežli výjimka.   

 

Na druhou stranu zase není tak málo těch, kteří ve svém rodinném rozpočtu mouku za 87,- Kč ani nepostřehnou a běžně si vedle „čistě přírodních produktů“ můžou kupovat 400 g chleba za 90,- Kč, aniž by se museli jakkoliv jinak omezovat.

 

Častá otázka pak bývá:  Měli by mít i takové rodiny podporu od státu? Názory se různí a mnoho lidí zastává názor, že příspěvek na bezlepkové potraviny náleží pouze těm rodinám, které jsou v určitém příjmovém limitu. Správné je totiž obojí. Záleží na tom, z jakého pohledu situaci posuzujeme. Pokud z hlediska sociálního, měla by podpora směřovat pouze rodinám do určité výše příjmu., popř. porovnáním příjmů a nutných výdajů (např. na cestu do školy apod.). Pokud z hlediska zdravotního, pak by rozhodně podpora měla náležet všem, pro které je bezlepková dieta lékem.

 

Ale i tato otázka, která totiž zůstává soustavně nezodpovězená, respektive se politici a úředníci pro jistotu dosud nedohodli, vede k tomu, že na bezlepkové potraviny není žádný příspěvek.  A pro jistotu ani ze sociálního systém ani ze zdravotního systému.